Před pěti měsíci, 24. února, Rusko zahájilo tzv. „speciální vojenskou operaci“ (SMO). Velmi zjednodušeně řečeno, zde je to, čeho Rusko zatím dosáhlo: Ukrajina ztratila asi 20 % svého území, asi 3 tisíce měst a vesnic, polovinu hrubého národního produktu a třetinu produkce uhlí. Zcela ztratila přístup k Azovskému moři a doprava přes černomořské přístavy zamrzla kvůli bojům a zaminování vodních cest. Počet uprchlíků dosáhl 7 milionů.

Tyto údaje však ani zdaleka nevypovídají o celé situaci. Tento příběh by se dal vyprávět mnoha způsoby, ale pro začátek bych rád uvedl několik prvků oficiálního západního vyprávění, které jsou nyní šířený, ale nikdo rozumný by je neměl brát vážně. Uvedu jich několik v žádném konkrétním pořadí (a budu ignorovat ty nejidiotštější, včetně toho, že Putin umírá na rakovinu nebo je velmi nemocný (podívejte se týkající se Putinovy nemoci/smrti). Neumírá, k – nebo že ho chce Šojgu svrhnout).

Za prvé, pokud se podíváte na velikost ruských sil, které obsadily letiště Antonov u Kyjeva (jeden výsadkový pluk), a na velikost sil, které se k tomuto letišti přesunuly po zemi, snadno se přesvědčíte, že tyto síly nebyly určeny k útoku nebo invazi do Kyjeva. Tato síla udělala přesně to, k čemu byla určena, donutila Ukrajince přesunout síly na ochranu Kyjeva, a tím je přišpendlila na dost dlouhou dobu, aby mohla získat vzdušnou převahu, zaútočit a odříznout síly v blízkosti Donbasu a v Donbasu, zničit ukrajinské C4I a téměř celé ukrajinské letectvo. To trvalo jen několik dní, a jakmile byla tato mise dokončena, tyto síly se stáhly, protože setrváním na místě doslova nic nezískaly. Jestli něco, tak to, že ukrajinské straně docházejí zbraně, zásoby a vojáci (o tom později). Rusové mají veškerou palebnou sílu, kterou potřebují na mnoho let dopředu.

Ve skutečnosti je v tom zrnko pravdy, ale není to správné vysvětlení. Jak jsem již několikrát zmínil, speciální vojenská operace je „speciální“ proto, že se jedná o operaci, která není běžnou operací kombinovaných zbraní. Rusové zahájili SMO s menším počtem vojáků než protivník a upřednostnili manévr a údery na velké vzdálenosti před obsazením a udržením měst. A co je nejdůležitější, Rusové se velmi záměrně snažili udělat vše pro to, aby minimalizovali ukrajinské ztráty a zachovali ukrajinskou civilní infrastrukturu (na rozdíl od tamních „demokratických“ zemí, které nejprve zničí elektrárny, mosty, vodárny atd. a způsobí tak civilnímu obyvatelstvu maximální „šok a hrůzu“!) Rusové mohli ve stylu USA/NATO bombami snadno proměnit například Kyjev v Bagdád nebo Bělehrad, ale záměrně se rozhodli zachránit co nejvíce životů a civilní infrastruktury, a to i za cenu životů ruských vojáků).

Dokonalým příkladem je městečko Avdějevka nedaleko Doněcku, které je silně opevněné a z něhož ukronacisté ostřelují nejen Doněck, ale i další města, jako je například Makejevka, kde denně zabíjejí lidi a ničí civilní infrastrukturu. Rusové by mohli použít své TOS–1A „Solntsepyok“, letecké FAE, bomby FAB–3000, těžké minomety a spoustu dalších zbraní, aby celou Avdějevku jednoduše proměnili v poušť bez života. Ale je tu problém: Avdějevka je plná civilistů, včetně příbuzných bojovníků LDNR. Navíc, pokud by Rusko takové zbraně použilo, jen by to nahrávalo anglo–sionistické propagandě, která by chtěla vytvořit město „vítězů“ à la Sarajevo, nebo dokonce obvinit Rusy z „genocidy“ podobné Srebrenici. Precedens z Buči je něco, co Rusy omezuje dvěma zásadními způsoby: zaprvé to téměř znemožňuje ústup, když už víme, že ukronacisté zmasakrují všechny „kolaboranty“ v oblasti, kterou opustily ruské síly, a zadruhé to znamená, že jakýkoli větší úder, jakkoli vojensky odůvodněný, se změní v „masakr“ stejně jako v Bosně, Kosovu nebo Sýrii.

Co Rusy zřejmě zaskočilo, je ochota ukrajinských sil v některých městech zaútočit na ruské kolony, i když místní úřady Rusům zřejmě naznačily, že podobně jako například v Chersonu jejich město nebude klást odpor. Jednoduše řečeno, zvolili si spíše model Mariupolu než Chersonu. Tuto volbu diktovala především velmi silná nacistická komanda smrti, která by v lepším případě zatkla každého, kdo by s Ruskem vyjednával, v horším případě by ho prostě na místě zastřelila. Rusové našli spoustu těl popravených ukrajinských vojáků.

Jaké mám důkazy pro takové zjevně obskurní a přehnané tvrzení? Jednoduše: od začátku SMO se Ukrajincům nepodařilo provést jediný útok nebo protiútok na operační úrovni. Nanejvýš byli schopni provést malé útoky na taktické úrovni, z nichž naprostá většina téměř okamžitě selhala, několik jich bylo poraženo během několika dní, a co je rozhodující, ani jeden z nich nepřenechal ukrajinské straně operační iniciativu. Ani jednou.

Místo toho to byly USA, kdo Ukrajincům řekl, aby se nikdy nevzdávali a nestáhli se, i kdyby to znamenalo obrovské ztráty na živé síle i palebné síle. Západ, který Ukrajinci pohrdá a nenávidí je téměř stejně jako Rusy, byl nadšen, že se nenávidění Ukrajinci a nenávidění Rusové navzájem zabíjejí (no, většinou umírali Rusové). Kromě toho, protože jsou vojensky nekompetentní, vedoucí představitelé Západu zřejmě věřili, že dodávky zbraní, peněz, instruktorů a speciálních jednotek Ukrajincům mohou, pokud ne zvrátit průběh, zpomalit Rusko natolik, aby v ruském veřejném mínění vyvolaly strach, nejistotu a pochybnosti. Tento plán také okázale selhal, Putin je populární jako nikdy předtím, pátá a šestá kolona v Rusku si zoufá (mnozí emigrují) a SMO má plnou podporu ruského národa.

Co se týče „ruských plánů“, o kterých se tolik mluví a které nikdo neviděl, nejsou jako plán budovy. Nejsou pevné, ale velmi pružné a reaktivní a ve skutečnosti se neustále upravují a zpřesňují v reakci na vývoj v terénu. Takže zatímco Rusové skutečně doufali, že velká/větší část východní Ukrajiny bude následovat „chersonský model“, rychle se přizpůsobili realitě, totiž že USA a jejich nacističtí agenti v ukrajinské armádě donutí východní Ukrajinu následovat „mariupolský model“. Takže ano, operační plány jsou jako voda v potoce, v závislosti na překážkách, na které narazí, mohou jít doleva, nebo mohou jít doprava, aby tuto překážku obešly, ale v obou případech jdou dolů směrem k oceánu. Skutečnost, že stratégové v křeslech prohlásili, že Rusko „změnilo plány“, prostě dokazuje, že nechápou, jak operační plánování funguje.

[Poznámka: většina lidí na Západě si vojenské operace představuje jako něco podobného americkému fotbalu: existují „linie/fronty“, které jsou bráněny, a většina sil stojí proti sobě podél těchto linií. Není tomu tak. Moderní válečné operace se mnohem více podobají evropskému fotbalu, kde je každý hráč „připojen“ k hráči soupeře a tito hráči neustále manévrují a pravidelně se vzájemně napadají. Například moderní válka ve skutečnosti nemá „frontu“ a „týl“, jak můžeme vidět na ruských úderech hluboko uvnitř západní Ukrajiny. A konečně, moderní válka hluboce závisí na koordinovaných akcích. To znamená, že i když má strana A řekněme pět dílčích jednotek (řekněme rot), nemůžete je sečíst a počítat je jako pluk nebo brigádu, protože jim chybí schopnost koordinovaných operací (o společných nebo kombinovaných akcích ani nemluvě). Představte si svou ruku, má pět prstů, ale těchto pět prstů se stane silnou pěstí pouze tehdy, když těchto pět prstů bude jednat ve shodě a stane se jedním tělesem. Takže když někdo píše o řekněme 60000 ukrajinských vojácích na východě Ukrajiny, popisuje to X čet, rot, pluků nebo dokonce „brigád“ (dávám uvozovky, protože to nejsou skutečné brigády s plnou tabulkou organizace a vybavení), tyto dílčí jednotky nejsou schopny koordinovat své akce tak, jak to dělá ruská armáda. Hodně se mluví o „síťově centrické válce“, což není nic jiného než operace kombinovaných zbraní na steroidech, kde úroveň integrace zahrnuje úplné sloučení všech dat C4ISR do jednoho společného obrazu bojiště v reálném čase a plnou koordinaci všech vojenských sil/prostředků. Mimochodem, takovou schopnost plně rozvinulo pouze Rusko (i když USA v této oblasti také učinily určitý vážný pokrok)].

Pokud něco, pak tato válka vedla k velkému otřesu ruské společnosti, kde někteří lidé najednou ukázali své skutečné pocity. Příklady sahají od ruských novinářů, kteří stáli s protiválečným nápisem na náměstí, přes ty Rusy v zahraničí, kteří buď souhlasili s odsouzením Putina a SMO, nebo přijali účast na různých akcích pod neutrální nebo cizí vlajkou, až po Dmitrije Medveděva, který nyní změnil názor o 180 stupňů a znovu se prohlásil za ultrapatriota. Uvedl jsem tyto příklady, protože jsou na Západě známé, ale uvnitř Ruska je takových příkladů mnohem více, a to i mezi vedoucími pracovníky podniků a volenými představiteli. A konečně, o existenci takových vnitřních nepřátel Ruska se zmínil i sám Putin. Skutečnost, že , znamená, že proamerickým agentům v Rusku nyní hrozí za jejich činnost velké riziko. Někteří členové 5. kolony již byli odsouzeni k trestu odnětí svobody. Pokud jde o 6. kolonu, ti stále vášnivě nenávidí Putina a stále skandují svou mantru „vše je ztraceno“, ale (téměř) nikdo je už nebere vážně.

Ve skutečnosti je zcela zřejmé, že nejhlasitějšími rusofoby na Západě jsou v drtivé většině Židé, a to jak v Izraeli, tak mimo něj. Obvykle se vymlouvají na to, že v Rusku byly protižidovské pogromy. Ve skutečnosti se však všechny tyto pogromy odehrály na území dnešní Ukrajiny, a přesto je zcela zřejmé, že sionistické a židovské organizace stojí v drtivé většině na straně Kyjeva (navzdory tomu, že vládnoucí režim je nepopiratelně nacistický), a jen velmi málo jednotlivců stojí na straně Ruska (ale existují a neměli bychom je přehlížet). Co se týče Kremlu, ten začíná mít izraelské arogance v Sýrii plné zuby (i když izraelské nálety jsou neúčinné a na realitě na místě nic nemění) a . Izraelci nemohou přestat z vnitropolitických a dokonce i psychoterapeutických důvodů, ale pravděpodobně se stane jedna ze dvou věcí: izraelské útoky budou ještě zbytečnější a symboličtější, nebo Rusko sestřelí izraelské letadlo.

Vzpomeňte si však na můj příklad výše, kdy jsem porovnával pět prstů s pěstí. Impérium, jak jsme ho znali, a USA, jak jsme je znali, sice zanikly, ale to neznamená, že se všechny jejich součásti rozplynuly ve vzduchu. Země a impéria mají hybnost, stejně jako Titanic, když se potápěl. Jednoduše řečeno, konečný proces potopení trvá nějakou dobu. Ruské impérium zaniklo v únoru 1917, přesto občanská válka trvala až do roku 1923 (a dokonce bych tvrdil, že až do druhé světové války).

Již mnoho let tvrdím, že Rusko a Říše se dostaly do existenční války, ze které vyjde jen jedna strana. Obvykle jsem dodával, že tato totální válka je z 80 % informační, z 15 % ekonomická a jen z 5 % kinetická. Zdráhám se zde uvádět čísla, ale řekl bych, že po velmi výrazném úspěchu v prvních 2–3 měsících SMO nyní informační válka, kterou původně vyhrál Západ, skomírá. Ekonomická válka masivně vzrostla, stejně jako kinetická (i když stále v zastoupení). Velmi nerad zde uvádím čísla, ale velmi předběžně bych současnou válku hodnotil jako možná 10% informační, 50% ekonomickou a možná 40% kinetickou. Opět se, prosím, nesoustřeďujte na tato velmi orientační čísla, klíčové je toto: jak říká prezident „Biden“, cílem USA je . Totéž říkali i politici EU, Velké Británie a v podstatě všichni na Západě.

Pokud jde o dementní Poláky, jeden z jejich bývalých prezidentů a nositel Nobelovy ceny , že chce snížit počet obyvatel Ruska na 50 milionů. Pak jsou tu Britové, kteří stále chtějí být „Velcí“ nebo alespoň relevantní a kteří mluví o „vedení svobodného světa“ proti Rusku s takovými hvězdnými spojenci, jako je Polsko, státečky 3B a Banderastán.

Ekonomika: I když některá odvětví v Rusku trpěla takzvanými „sankcemi“ (nejsou to sankce, ale válečné akty a hrubá loupež, legální sankce může uvalit pouze RB OSN), celkově si Rusko vedlo skvěle a zdá se, že je na cestě k ekonomickému úspěchu díky tomu, že a) většina zemí odmítla poslouchat požadavky Washingtonu a b) ruská ekonomika je silná a reálná, nikoli virtuální jako západní ekonomiky. Bude trvat několik let, než se Rusko přizpůsobí, ale nyní, když tento proces začal, je nezastavitelný.

Jednou z klíčových charakteristik zemí vyznačených červeně na spodní (realistické) mapě je to, že všechny tyto země mají společné dva zásadní faktory:
Jednou z klíčových charakteristik zemí vyznačených červeně na spodní (realistické) mapě je to, že všechny tyto země mají společné dva zásadní faktory: a) (většinou) jim chybí reálné zdroje (protože )

b) nenávidí Rusko natolik, že jsou ochotny přijmout opatření, která ubližují mnohem více jim samotným než Rusku. Tento typ nenávistí prosyceného šílenstvím mi připomíná starý sovětský vtip: „V malé vesnici objeví místní obyvatel láhev, a když ji otevře, vyjde z ní džin a řekne: Protože jsi mě osvobodil, splním ti jedno přání, jedinou podmínkou je, že tvůj soused dostane dvojnásobek toho, co ty. Muž se tedy na chvíli zamyslel a odpověděl: „Prosím, vypíchni mi jedno oko!“. To je současný mentální stav západních „vůdců“...

To je základní „filozofie“ USA: bojovat proti Rusku do posledního Ukrajince, prodlužovat válku co nejdéle, nechat zničit co největší část civilní infrastruktury Ukrajiny, rozvrátit postavení dolaru, rozvrátit světovou ekonomiku, nechat EU ekonomicky, sociálně a politicky zkolabovat a shořet, nacpat všem do krku agendu Woke, i kdyby se z toho měli dávit a zvracet, a v neposlední řadě totálně a komplexně strčit hlavu do písku a popřít realitu ve všech jejích aspektech.

To je to, co vidíme nyní a co bude pravděpodobně pokračovat i v roce 2023. Skutečnost, že ekonomická válka vedená proti Rusku nebo příslib Wunderwaffen naprosto selhaly, si tito hluboce psychopatičtí a smrtelně pomýlení lidé nikdy nepřipustí. A pokud nemohou zdvojovat ad infinitum své činy, určitě budou pokračovat ve zdvojování své rétoriky, stejně jako orchestr pokračoval ve hře, zatímco se „nepotopitelný“ Titanic potápěl.

Přesto alespoň někteří z obyčejných lidí na Západě vidí světlo na konci tunelu, a proto hodnotí VŠECHNY západní politické vůdce tak pochmurně. Nevraživost mnoha Američanů v USA dokonce vede k průzkumům, které naznačují, že mnozí z nich by , v tomto případě Trumpovi voliči. Vzhledem k tomu, že Trumpovi voliči jsou zpravidla mnohem většími vlastenci než probuzení američtí „liberálové“, je to velmi výmluvné. Ale také ironické: USA chtějí rozbít Rusko a nakonec se rozbijí samy. Karma?

Všimněte si, že téměř celá zelená zóna se skládá ze zemí, které Západ napadl, oloupil, zdevastoval, zotročil, rozvrátil, násilně obrátil na jinou víru, bombardoval, ekonomicky „sankcionoval“ blokádami a vydíráním (pomocí takzvaných „sekundárních sankcí“, což je eufemismus pro vydírání a loupeže) a v poslední době na ně uvalil plné satanské šílenství Wokeness (proto americké ambasády s vlajkami „homopride“). Obyvatelstvo těchto zelených zemí, které nazývám „zónou B“, zná pravé skóre a Západ většinou nenávidí a pohrdá jím. A to staví všechny jejich kompradorské vládnoucí elity do velmi svízelné situace: jejich američtí páni chtějí, aby vyhlásily totální válku Rusku, zatímco jejich obyvatelstvo s Ruskem většinou sympatizuje. V minulosti by to bylo bez problémů, strýček Šmuel se svými eskadrami smrti řízenými CIA, letadlovými loděmi a zdánlivě nekonečnou schopností tisknout peníze byl pro tyto kompradorské elity mnohem životně důležitější než jejich vlastní obyvatelstvo. Ale nyní, kdy byly eskadry smrti z velké části nahrazeny zdegenerovanými babochlapy z woken, které umí střílet jen do neozbrojených civilistů, nyní, kdy americké letadlové lodě opravdu nenahánějí strach ani zemím jako Írán, KLDR nebo Venezuela, a nyní, kdy se hroutí celý Západem vybudovaný mezinárodní ekonomický a finanční systém, musí být tyto kompradorské elity mnohem, mnohem opatrnější, aby neskončily jako američtí poskoci v Bolívii: bez moci a ve vězení. Zdá se, že i Kolumbie, stejně jako Brazílie, se pomalu vzdaluje. A to se ani nezmiňuji o naprosté neužitečnosti takových jako Guaido, Tichanovskaja nebo parta „přátel Sýrie“ (Maduro, Lukašenko a Asad aneb všichni si vedou skvěle, děkuji!).

Nejprve definujme naše kategorie. V EU ve skutečnosti nemáme žádnou skutečnou „vládnoucí třídu“, máme pouze nastrčené osoby (pardon! Měl jsem samozřejmě na mysli „nastrčené osoby“ [uvozovky jsou nutné]), loutky, předstírané vládce bez jakékoliv působnosti (Olaf Scholz a Josep Borrell jsou toho dokonalým příkladem) . Neexistuje žádná evropská „obranná politika“ ani žádný jiný smysluplný důkaz dějinnosti na jakékoli úrovni. EU je mrtvá, bezradná a zcela pod kontrolou amerických neokonzervativců.

Jejich smýšlení a světonázor jsou zcela jasné: jsou mesiášští supremacisté a upřímně se považují za rasově nadřazené zbytku lidstva. Spojením angloamerického imperialismu a židovského supremacismu vzniklo monstrum, které dnes známe jako „neocony“. Tito lidé vynikají v umění hromadit moc, ať už hákem nebo lstí. Rádi o sobě tvrdí, že mají vyšší inteligenci, ale ve skutečnosti tyto lidi nerozděluje mozková kapacita, ale dva klíčové aspekty jejich světonázoru: a) tribalismus a b) pudovost. Jednoduše řečeno, většina ostatních lidí nemá toto kmenové smýšlení „my proti nim“ a pouze podskupina obyčejných lidí je skutečně hnána k moci a vlivu. Proto jsou američtí neokonzervativci sice početně malou menšinou, ale plně ovládají USA.

Jejich psychologický profil je přinejlepším narcistický a ve většině případů plně psychopatický. To jim také dává výhodu, zejména při jednání se slabými, nevědomými a snadno ovlivnitelnými lidmi. Když se však setkají s rozhodným odporem, ať už ze strany Ruska, Íránu, KLDR nebo dokonce Hizballáhu, rychle se stávají bezradnými a bezmocnými. Podívejte se na výraz Blinkena na fotografii výše – to je výraz zbabělce a ztroskotance. Mohl se stát slušným krejčím, místo toho byl požádán, aby řídil zahraniční politiku (nyní již bývalé) velmoci. Není divu, že jediné, co kdy vyprodukoval, byly katastrofy a zavrženíhodné neúspěchy!

Zpočátku se američtí neokonzervativci cítili povzbuzeni svou totální kontrolou nad Jelcinem a ruskými liberály a slavili vítězství. Pak se něco velmi pokazilo a najednou stáli tváří v tvář radikálně odlišnému druhu vůdce, který měl masivní podporu ruského lidu. Zde si uvědomte, že Putin byl důstojníkem zpravodajské služby se specializací na Západ, tedy mužem, který velmi dobře rozuměl svým nepřátelům. Putin byl navíc dostatečně trpělivý, aby si uvědomil, že v prvních letech konfrontace se Západem nebylo Rusko ve stavu, kdy by mohlo Západu otevřeně vzdorovat, natož s ním vojensky bojovat. Proto v letech 2014–2015 zastavil další postup sil LDNR na západ, přestože ukrajinská armáda byla v rozkladu. Věděl sice, že v té době byli Ukrajinci v panice a dezorganizovaní, ale zároveň věděl, že Rusko se nemůže postavit konsolidovanému Západu. Mezi lety 2014 a 2018 tedy Rusko vyvinulo gigantické úsilí, aby vyvinulo takové schopnosti, které jsou potřebné k tomu, aby se mohlo postavit celému NATO a zvítězit. V době ruského ultimáta Západu loni na podzim bylo Rusko konečně připraveno.

Všimněte si, že ruské ultimátum nebylo ani tak ultimátem Kyjevu, jako spíše přímou výzvou USA a NATO. Neokonzervativci, opilí svou chvástavostí a pocitem rasové nadřazenosti, v podstatě poslali Rusko do háje a zdvojnásobili svou rétoriku. A když se do toho Rusko vložilo, skutečně se vyděsili, z čehož plyne jejich sebevražedná politika vůči Rusku od té doby. Tito lidé se mylně domnívali, že Rusko sice může (možná!) zvítězit nad ukrajinskými silami, ale byli si jisti, že Putin si nedovolí otevřeně odporovat konsolidovanému Západu. A když Putin udělal právě to, přešli do plného panického módu, a proto ty nesmysly, které denně slýcháme ze západních hlavních měst.

Ale bylo to ještě horší. Rusové se nenechali odradit západními sliby ohně a síry a metodicky ničili ukrajinské ozbrojené síly. Navzdory tomu, že ukrajinská armáda je nejlepší zástupnou silou v dějinách USA, navzdory MILIARDÁM poskytovaným nacistickému režimu každý měsíc, navzdory všemožným dodávkám super–dooper Wunderwaffen, navzdory ekonomické válce, Rusko nyní den za dnem buší do ukie+západních sil na Ukrajině, a zatímco USA nařizují Ukrajincům bojovat až do konce a nikdy se nestáhnout, mnoho vln posil z Volkssturmu nemá na ruské válečné schopnosti žádný vliv. USA také nařídily svým vazalským státům ve východní Evropě, aby na Ukrajinu poslaly své velké zásoby zbraní ze sovětské éry (přes 300 tanků jen z Polska!), a letouny Mi–24, Su–25 a MiG–29 s ukrajinskou značkou jsou na ukrajinském nebi stále vidět téměř denně, a to navzdory skutečnosti, že téměř celé ukrajinské letectvo bylo zničeno během prvních tří dnů války. Vrtulníky se dají snadno ukrýt, „ukrajinská“ letadla startují ze základen v Polsku a Rumunsku, a přesto se zdá, že jim to je jedno: pro většinu z nich je to jednosměrná mise a oni to vědí. Ale je to dobré PR, i když to stojí životy (alespoň si to myslí strýček Šmuel). Ale nyní, kdy už tak nízká důvěryhodnost starých korporátních médií padá volným pádem, přinášejí i taková PR „vítězství“ jen velmi malou trakci:

[Dodatek: má Rusko nad Ukrajinou vzdušnou převahu? Ano, rozhodně. Několik vrtulníků nebo letadel s pevnými křídly na jednosměrných misích zde nehraje žádnou roli. Ve skutečnosti mnohem větší hrozbu pro ruské vzdušné síly představuje ukrajinská protivzdušná obrana, která je sice stará, ale často modernizovaná a má plnou podporu amerického systému C4ISR (velení, řízení, komunikace, kybernetika, zpravodajství, sledování a průzkum) včetně sledovacího dronu, AWACS, satelitů, SIGNIT atd. atd. atd. a přesto se Rusové přizpůsobili: letouny blízké vzdušné podpory létají nízko, zatímco jejich SEAD (potlačení nepřátelské protivzdušné obrany) létá vysoko s připravenými protiradiolokačními střelami dlouhého doletu. Krátká připomínka: zatímco USAF/USN často dosahovaly vzdušné nadvlády nad zeměmi bez moderního letectva nebo jakékoli moderní protivzdušné obrany, během anglo–sionistických válek proti srbskému národu se jim nepodařilo vyřadit srbskou protivzdušnou obranu. Ve skutečnosti USAF/USN *nikdy* neoperovaly v tak nebezpečném prostředí, jaké se v současnosti vytvořilo nad Ukrajinou, ale relativně mnohem menší ruské vzdušné a kosmické síly dosáhly a udržely vzdušnou převahu nad touto obrovskou zemí. Pokud jde o vzdušnou nadvládu (na rozdíl od pozemní převahy), je dosažitelná pouze proti velmi špatně vyzbrojenému protivníkovi: vzdušná nadvláda je to nejlepší, v co lze doufat, a to i teoreticky, nad jakoukoli zemí s vážnou protivzdušnou obranou].

Ale je to ještě horší (tedy pro impérium): vše nasvědčuje tomu, že Putin vůbec „neblafuje“ a že Rusko má nad Západem plnou eskalační převahu. Nyní je však zcela zřejmé, že Kreml se nezastaví za žádných okolností, pokud nedojde k totálnímu vítězství, a pokud to znamená jadernou válku, budiž. A ruský lid tento postoj v drtivé většině podporuje.

Protože ruský lid nyní KONEČNĚ uviděl pravou tvář Západu, pochopil, že nejde o nic jiného než o pokračování druhé světové války a že v sázce je samotná existence a suverenita ruského národa. Putin to opět : „Pokud se někdo rozhodne zničit Rusko, máme plné právo se bránit. Ano, byla by to globální katastrofa pro lidstvo a pro svět, ale jako ruský občan a hlava Ruska chci položit otázku: „Jaký smysl má svět bez Ruska?“. Kdyby to byla jen prázdná slova, jako to, co Biden (s obtížemi) čte ze svého teleprompteru, byla by to jedna věc, ale tato slova je třeba mít na paměti v kontextu nasazení Avangardů, Poseidonů, S–500 a všech dalších zbraní a taktik, které Rusko vyvinulo, zatímco neoconi, opilí arogancí, spali za volantem.

Zakročí někdo proti neoconům? Pochybuji o tom. Když už, tak celý Trumpův debakl nade vší pochybnost prokázal, že američtí antineoconi jsou buď falešní, nebo mají vůli jako želé (to mimochodem platí i pro Tulsi Gabbardovou). Uvědomí si neoconi, že pokud budou pokračovat ve zdvojování, osobně a fyzicky zemřou? Možná. Nakonec si USA mohou dovolit mít komplexně zničenou Ukrajinu a neméně komplexně zničenou EU. Teď, když Spojené království opustilo EU, to Angličanům může být jedno a vyvolávání válek v Evropě je beztak osvědčenou britskou tradicí.

Neokonzervativci by se mohli rozhodnout nechat Evropu shořet, zatímco oni budou nadále ovládat USA, které mají na rozdíl od EU dostatek přírodních zdrojů a zůstanou, když ne světovým hegemonem, tak alespoň mocným národem. V takovém případě je jejich plán jednoduchý: pokračovat v prosazování maximální konfrontace a války v Evropě, avšak bez zapojení USA do jaderné výměny s Ruskem. Britové na svém ostrově mohou mít podobné plány, jen v menším měřítku a s nezbytnou potřebou plně se spolehnout na podporu USA. V „nejlepším“ případě (pro ně) by Spojené království řídilo chaos v Evropě jménem USA.

Mimochodem, myslím, že neoconům je Izrael a izraelský lid také ukradený. Stejně tak je angloamerickým vládnoucím „elitám“ ukradený lid USA nebo Velké Británie. Jestli si z hrůzy 11. září musíme vzít nějaké ponaučení, pak je to, že tito lidé nebudou váhat zavraždit tisíce „svých“, protože ve skutečnosti jim přes všechno vlastenecké či sionistické mávání vlajkami jde jen o sebe a svou moc.

NATO je k smíchu a Rusko dříve či později celou EU denacifikuje, ať už politicky a ekonomicky, nebo, pokud nezbude jiná možnost, vojensky. Nejdříve bude třeba denacifikovat Ukrajinu, pak blázny z 3B+P. Poté přijde na řadu EU/NATO počínaje Německem. Do té doby USA utrpí obrovskou ekonomickou, sociální a kulturní katastrofu, která pravděpodobně přeformátuje současnou politiku USA. Kam půjdou neoconi příště? Nevím a upřímně řečeno je mi to jedno. Neoconi jsou jen nebezpeční stejně jako parazit, který napadá mozek mnohem většího hostitele. Jakmile je hostitel na dně, parazit ho může rovnou opustit a najít si nového hostitele. Sám o sobě je tento parazit slabý a všeobecně neoblíbený.

Během druhé světové války ruský lid rychle pochopil, že Hitler není žádný „osvoboditel“, stejně jako před ním Napoleon, a že tento druh řeči používá pouze ve snaze dosáhnout vítězství. Během studené války pak bylo snadné uvěřit, že nepřítelem Západu je komunismus a jeho idea všeobecného osvobození od kapitalistického jha. Jistě, kdyby se Rusko zbavilo komunistické strany, Západ by takové svobodné Rusko přijal?

Ne, stal se pravý opak: navzdory „svobodě“ modrých džínů, rychlého občerstvení, kriminality a pornografie bylo Rusko vydrancováno a bylo velmi blízko úplnému rozpadu (zabránila tomu pouze druhá čečenská válka s Putinem jako vrchním velitelem). Místo slibovaného „demokratického nebe“ se Rusko hluboce ponořilo do nejhoršího kapitalistického pekla, jaké si lze představit.

Kombinace poměrně neschopné sovětské propagandistické mašinérie a mnohem účinnější západní propagandy navíc u mnoha Rusů vyvolala iluzi, že Západ je skupina svobodných a prosperujících národů, které chtějí pro Rusko jen to nejlepší. Západem řízená noční můra 90. let některým otevřela oči, ale ne všem. Stejně jako apokalypsa na takzvané „nezávislé Ukrajině“. Ale druh otevřené, přímé a absolutní nenávisti k Rusku, Putinovi a všemu ruskému, který všichni vidíme, jak víme, přesvědčil naprostou většinu Rusů, že to, co Západ reálně chce, je „konečné řešení“ „ruského problému“ ne nepodobné tomu, co chtěl Paveličův papežský režim za druhé světové války pro Srby: zabít ⅓, vyhnat další ⅓ a zbývající ⅓ „konvertovat“.

Rusko zatím jen s jistým údivem a dokonce pobavením sledovalo, jak EU páchá hospodářskou, politickou a sociální sebevraždu, aniž by se pokusila svůj osud zlepšit. Pro obyvatele Evropy je jen jedna věc důležitější než jejich imperialistické a rasistické smýšlení: jejich peněženky. A ta peněženka od zavedení sebezničujících „sankcí“ proti Rusku pěkně bolí. V Rusku se o takovém postoji mluví jako o „dítěti, které si nechá omrznout uši, aby naštvalo babičku“: infantilní, sebezničující a prostě hloupý. Přitom: kolik režimů (tím mám na mysli politické systémy, na rozdíl od vlád, které jsou konkrétními lidmi; například pokud Trussová nahradí Johnsona ve Velké Británii, bude to změna vlády, ale ne změna režimu) je ohroženo nespokojeností obyvatelstva v EU?

Je proto pravděpodobné, že Rusko bude muset ještě hodně přitvrdit, než se ovce v EU nebo USA vzpamatují. Primárně mám na mysli ekonomická opatření, ale pokud šílenci z 3B+PU udělají nějakou opravdovou hloupost, Rusko nebude váhat použít vojenskou sílu, pokud to bude potřeba. Pointa je následující: Rusko potřebuje denacifikovat celý evropský kontinent, a čím více zemí se nechá přemluvit ke vstupu do NATO, tím více kandidátů na denacifikaci Rusko bude mít.

Rusko by mohlo postupně buď odmítnout prodávat Evropě své zdroje, samozřejmě nejen plyn a ropu, ale i vše ostatní, co Rusko v minulosti prodávalo EU za velmi dobré ceny a co bylo klíčem k bohatství národů EU. Takže by to byl plnohodnotný ekonomický protiútok Ruska proti EU. Jako první krok by Rusko mohlo také požadovat, aby za veškerý vývoz do EU bylo placeno pouze v rublech.

Rusko už na Ukrajině zabilo desítky polských, britských a dalších žoldáků (pardon, „poradců“ a „dobrovolníků“), ale většinou jde o žoldáky nízké úrovně. Rusko by se mohlo rozhodnout zaměřit se na vyšší hodnosti zapojené do války proti Rusku, včetně cílů v Kyjevě a jinde. Rusko zatím uvolnilo jen nepatrný zlomek své skutečné palebné síly, ale pokud se dodávky zbraní USA/NATO a nasazení žoldáků zvýší, nebude mít Rusko jinou možnost než dále zvýšit stupnici bolesti. A pokud se Poláci nebo pobaltské státečky „zblázní naplno“, údery proti cílům v těchto zemích se stanou nevyhnutelnými (Putin před tím již varoval, když se zmínil o úderech na „rozhodovací centra“).

Pravdou je, že USA/NATO jednoduše nemají prostředky na vedení pozemní války proti Rusku. Doslova jim chybí vše, co je k tomu potřeba. Jistě, mají mnoho (většinou starých a podzvukových) řízených střel, které by mohly na Rusko vypálit, ale i zde by to pro Západ představovalo dilema: pokud budou údery neúspěšné (jako tomu bylo v Sýrii), co dělat dál? A pokud by tyto údery byly úspěšné, co by Rusové dělali dál? Použili by své vlastní konvenční schopnosti strategického odstrašení k úderům na cíle v celé Evropě a možná i v USA? A co pak?

[Poznámka na okraj: letectvo a řízené střely jsou v americké propagandě značně přeceňovány. Jedním z mých učitelů na vysoké škole byl plukovník USAF ve výslužbě, který pracoval pro program YF–23 a který nám vedl velmi dobrý kurz plánování sil. Jednou při hodině řekl: „K čemu vám bude, když budete bombardovat všechny cíle, sestřelovat nepřátelská letadla, když než se vrátíte, bude váš důstojnický klub plný nepřátelských vojáků?“ Pochopitelně žertoval, ale věděl, že válku mohou vyhrát jen „boty na zemi“. A „boty na zemi“ je přesně to, co ani USA, ani NATO (mimochodem ani Izrael nebo KSA) nemohou nasadit, zejména proti armádě, která má největší zkušenosti s pozemní válkou na planetě, a to s obrovským náskokem!“].

Snažit se přesvědčit mesiášské, narcistické a bludné rasistické maniaky je nebezpečný a většinou marný úkol. Proto Rusko velmi pomalu otáčí ručičkou bolesti nahoru. V tuto chvíli většina úsilí Kremlu ani nesměřuje proti Západu, nýbrž na kování jádra budoucího multilaterálního světa, zemí BRICS a kandidátů na členství v BRICS (v blízké budoucnosti možná včetně Íránu, Argentiny, Egypta, Turecka, Saúdské Arábie, Afghánistánu, Mexika, Libanonu a Indonésie). Rusko rovněž rozšiřuje své vazby na Afriku a Latinskou Ameriku. V neposlední řadě Rusko, Čína a Indie neustále rozšiřují své vazby a dokonce i spolupráci, zejména s Čínou.

V této souvislosti bych neokonzervativcům a jejich loutkovým režimům důrazně doporučil, aby pečlivě zvážili důsledky Putinových slov, že „ještě jsme nic pořádně nezačali“ (мы ещё всерьёз и не начинали). To není výhrůžka, ale konstatování skutečnosti. O tom, co se bude dít dál, rozhodne, zda bude Západ nadále předstírat, že se Rusko chystá zhroutit, nebo že Putin blafuje.

V současné době, přesně jak jsem předpovídal, Rusko v podstatě zcela rezignovalo na jakoukoli formu dialogu se Západem, protože Západ v podstatě přerušil veškeré diplomatické styky s Ruskem. Jinak řečeno, Rusko nyní jedná jednostranně, aniž by bralo v úvahu nářky a hrozby Západu. Ve skutečnosti je realita taková, že Rusko Západ nepotřebuje a nemá z něj žádný užitek, zejména ne ze Západu, který se snaží spáchat kolektivní sebevraždu milionem škrtů. V tuto chvíli si Západ většinou vybírá stupnici bolesti sám, s malou nebo žádnou ruskou pomocí. To však neznamená, že Rusko nebude aktivně zvyšovat otáčky, pokud to bude potřeba. A pokud ovce na Západě dávají přednost atletickým sportovním akcím nebo šachovým turnajům bez ruské účasti, rozhodně ať to dělají a přitom tyto akce znehodnotí. Totéž platí pro všechny ty šílenosti typu #cancelRussia, včetně ničení soch a pomníků nebo sankcionování ruských hudebníků. Zdá se, že domněle hrdí a svobodu milující Východoevropané si svá „slavná vítězství“ nad starými sovětskými sochami a pomníky obzvlášť vychutnávají. Já říkám – nechme je, jen se ukázala jejich impotence a naprostá bezvýznamnost. Když si neváží sami sebe, proč by si jich měl vážit někdo jiný?

Pokud jde o Rusko, jeho skutečná budoucnost leží na jihu, východě a severu. Západ nepotřebuje. Téměř tisíc let západního imperialismu se tak či onak blíží k potupné smrti, kterou si samo způsobilo. Jak jsem již mnohokrát napsal, tento systém nebyl ani životaschopný, ani reformovatelný. Buď zemře na své vlastní vnitřní rozpory, nebo jej budou muset Rusko a Čína dorazit. Zcela jistě na to má prostředky, ale nebude jednat přímo, pokud nebude vyprovokován.